Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství – nepovedené pokračování

Kdo by neměl rád Harryho Pottera. Ne jednoho fanouška by zajímalo, co předcházelo filmové oktalogii. Stejně nejspíš uvažovala i J. K. Rowling, a kdyby to hodilo i nějaký ten dolar navíc z prodeje filmových práv… Kdo by nezačal vymýšlet nové příběhy. Jenže série Fantastická zvířata se zcela minula víceméně vším. Už „jednička“ – Fantastická zvířata a kde je najít – byla krystalická esence nudy, dvojku jsem radši ani neviděl a trojku už jsem odmítal vzít v potaz, natož na ni jít do kina. Jenže odporujte ženě, která se pro něco rozhodne.

Film má neskutečné 2,5 hodiny. Dvě a půl hodiny čeká člověk na to, až se začne něco dít, a pak najednou přijdou titulky. Děj se prakticky točí okolo toho, že se dá dohromady rádoby náhodná parta lidí, a snaží se zabránit nástupu zlého diktátora. Stejný scénář by mohl mít jakýkoliv jiný film a ani by nemusel mít nálepku Harry Potter.

Filmu jako celku chybí drive a kýžený „wow efekt“, a od katastrofy jej bohužel nezachrání ani lehce noirový nádech, nádherné kulisy, kostýmy, nebo velmi krátký návrat na známá místa. Okatá stylizace hlavních záporáku do vzestupu nacistického Německa je ohrané klišé, které nebylo cool ani v J.J. Abramsových Star Wars, natož v Harrym Potterovi. Dalším problémem je, že v 90 % scén lze zcela přesně odhadnout, co se bude dít, což filmu ubírá další body.

Byť jsem naučen recenzím nevěřit, obzvlášť pak těm herním a filmovým (dívám se na tebe, Mirko Spáčilová), u novinky se tábory profesionálních i amatérských recenzentů víceméně shodují v tom, že se jedná o průšvih, kulantně řečeno. A taky že jo. David Yates odvedl skvělou práci na filmové adaptaci Harryho Pottera, ale u Fantastických zvířat střílí zcela mimo, jako by to snad nebylo ani od něho. Pokud bych měl hodnotit hvězdičkami známými z ČSFD, dal bych jednu, a to ještě jen z milosti. Aspoň to kafe před kinem stálo za to.